Vyhláška 34/2016 Sb platí beze změn

Nejdříve Městský soud v Praze a poté s konečnou platností i Nejvyšší správní soud ČR rozhodly, že vyhláška 34/2016 Sb o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty platí pro všechny spalinové cesty tak, jak jsou definovány v zákoně o požární ochraně, tedy i pro spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva. Soudy odmítly vyhovět i žádosti ČSTZ, aby předložily Ústavnímu soudu ČR vyhlášku ke zrušení.

Snad tento fakt už konečně donutí zástupce ČSTZ k tomu, aby nejen na svých přednáškách přestali mást své posluchače tvrzením, že se vyhláška 34/2016 Sb na spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva nezvztahuje.

V letošním květnu podal právní zástupce ČSTZ k Městskému soudu v Prize žalobu na Ministerstvo vnitra ČR „na ochranu před nezákonným zásahem”, ve které žádal, aby se žalovaný (Ministerstvo vnitra) zdržel nezákonné aplikace vyhlášky 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty (dále jen vyhláška 34/2016 Sb.), na „spalinové cesty, ve kterých nehrozí riziko vzniku požáru”.

Současně žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost upravit tuto vyhlášku v souladu se smyslem zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně, jehož je vyhláška 34/2016 Sb. prováděcím předpisem.

Z konečného rozsudku

Městský soud napadeným usnesením žalobu odmítl z důvodu, že ve věci nebyla splněna podmínka pro vedení řízení, jmenovitě podmínka připustitelného tvrzení nezákonného zásahu.

Žalobce totiž podle městského soudu zásahovou žalobou napadá obecné důsledky právního předpisu, a nikoliv konkrétní způsob aplikace daného předpisu, jímž by se tento právní předpis v právní sféře žalobce přímo a adresně projevil.

Městský soud s odkazem na judikaturu NSS konstatoval, že ve věci absentuje individualizovaný zásah správního orgánu, za nějž nelze považovat obecné účinky právních předpisů. Pokud by městský soud žalobě vyhověl, fakticky by se podle jeho názoru takový výrok rovnal zrušení tohoto právního předpisu, což správním soudům nepřísluší. Takovou pravomoc má pouze Ústavní soud.

Usnesení městského soudu v Praze právní zástupce ČSTZ napadl kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen NSS).

Její důvody spatřoval v § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního. Hlavním důvodem, proč se právní zástupce ČSTZ (dále jen stěžovatel) obrátil na správní soudy, je podle jeho názoru nezákonná aplikace vyhlášky č. 34/2016 Sb. na spalinové cesty od plynových spotřebičů, ve kterých nehrozí riziko vzniku požáru.

Povinnost provádět preventivní protipožární opatření u těchto spalinových cest jde podle stěžovatele proti smyslu zákona o požární ochraně, jenž vyhláška provádí.

Tím, že se městský soud věcí meritorně nezabýval, porušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu. Stěžovatel navrhuje, aby NSS z důvodu protiústavnosti vyhlášky č. 34/2016 Sb. předložil věc podle čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu. V případě, že NSS takto postupovat nebude, stěžovatel navrhuje, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

NSS se ztotožňuje s odůvodněním usnesení městského soudu v Praze v tom ohledu, že pokud by městský soud žalobě vyhověl, fakticky by si tím přisvojil pravomoc ke zrušení právních předpisů, která je podle čl. 87 odst. 1 Ústavy svěřena Ústavnímu soudu.

Obecné soudy sice mohou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy posoudit soulad jiného právního předpisu (tedy např. vyhlášku ministerstva) se zákonem, avšak pouze v případě aplikace takového jiného právního předpisu na konkrétní případ. V takovém konkrétním případě, v podobě jakési incidenční kontroly, pak také mohou rozhodnout, že se jiný právní předpis pro jeho rozpor se zákonem v dané věci nepoužije. Individualizované použití právního předpisu v konkrétní věci zde ale právě schází.

Stěžovatel dále namítal, že se městský soud nezabýval jeho podnětem, aby navrhl Ústavnímu soudu zrušení předmětné vyhlášky podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. O totéž později stěžovatel ve své kasační stížnosti žádal NSS.

NSS je toho názoru, že obecné soudy podle čl. 95 odst. 2 Ústavy předloží Ústavnímu soudu věc k posouzení pouze, když dojdou k závěru, že „zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.“ Hypotéza této právní normy zde nebyla naplněna, a to ze dvou důvodů.

Za prvé, stěžovatel požaduje, aby NSS předložil Ústavnímu soudu ke zrušení vyhlášku (tj. podzákonný právní předpis), nikoliv zákon. Obecné soudy si zákonnost i ústavnost vyhlášky při její aplikaci v konkrétní věci posoudí samy a případně ji neaplikují; předložit věc Ústavnímu soudu mohou jen, dojdou-li k přesvědčení o protiústavnosti

Za druhé, v dané věci schází aplikace právního předpisu na konkrétní případ, přičemž k tomu, aby soud mohl zpochybnit ústavnost procesního předpisu, je nezbytná jeho „nevyhnutelná aplikace, a nikoli jen hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti“.

Tvrzené důvody kasační stížnosti nebyly naplněny, a proto ji NSS podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

Současně v souladu s § 120 a § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. NSS nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalovanému v něm žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

Shrnutí

Nejdříve Městský soud v Praze a poté s konečnou platností i Nejvyšší správní soud ČR rozhodly, že vyhláška 34/2016 Sb o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty platí pro všechny spalinové cesty tak, jak jsou definovány v zákoně o požární ochraně tedy i pro spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva. Soudy odmítly vyhovět i žádosti ČSTZ, aby předložily Ústavnímu soudu ČR vyhlášku ke zrušení.

Snad tento fakt už konečně donutí zástupce ČSTZ k tomu, aby nejen na svých přednáškách přestali mást své posluchače tvrzením, že se vyhláška 34/2016 Sb na spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva nezvztahuje.

Použité podklady: Rozsudek NSS č.j. 7 As 168/2022

https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Text/705621

Ing. Jaroslav Schön prezident SKČR