ASOCIACE PODNIKŮ TOPENÁŘSKÉ TECHNIKY
Člen Hospodářské komory ČR
servis. Navíc je zcela mimo realitu navrhováno provedení těchto změn do dvou let. Je to pro nás o to víc šokující, že tato změna nebyla Evropskou komisí dopředu nijak avizována. Budí to proto dojem, že Evropská komise nemá zájem o konstruktivní změny vedoucí k ochraně životního prostředí, ale že jde o zcela cílenou snahu o radikální snížení dostupnosti spalovacích zdrojů na biomasu pro běžné občany EU.
Zavedení požadavků na ekodesign by mělo výrobcům poskytnout dostatečný čas kezměně konstrukce výrobků spadajících pod toto nařízení. Časový plán by měl zohlednit
dopad na náklady výrobců, zejména pak malých a středních podniků, zároveň zajistitvčasné dosažení cílů tohoto nařízení.
Stávající návrh je však v přímém rozporu s těmito cíli. Podle našich analýz je vsoučasnosti na trhu v ČR řádově necelých 5 % výrobků, které by mohly po úpravách
v relativně krátké době plnit všechny navrhované požadavky, na trhu EU jich bude méně jak 10 %. Ovšem jedná se o cenově extrémně drahá zařízení, která nejsou
dostupná běžným občanům. Vývoj nových spotřebičů plnících komplexně všechny nově navrhované požadavky zatíží výrobce vysokými investičními náklady, ale bude
především časově velice náročný. Cena nových spotřebičů vzroste v řádu několika desítek procent, u lokálních topidel až na dvojnásobek, což by zásadním způsobem
omezilo dostupnost zdrojů tepla na biomasu běžným uživatelům. V důsledku toho by podle odhadu APTT po zavedení těchto požadavků v roce 2027 poklesl trh se spalovacími zdroji na pevná paliva o více jak 80 %, což by bezesporu vedlo ke krachu významné části malých a středních podniků z oboru.
Zamezení dostupnosti cenově přijatelných spotřebičů na biomasu na trhu od navrhovaného data 1.7.2027 by neznamenalo zlepšení stavu životního prostředí tím, že by dosluhující zdroje tepla byly nahrazovány moderními, ale neúměrně drahými novými zdroji. Naopak by docházelo k postupnému zhoršování stavu ovzduší, protože by se neúměrně dlouho prodlužovala životnost dosluhujících zdrojů jejich neustálými opravami, což by bezesporu vedlo k narůstání emisí škodlivin ze sektoru vytápění
domácností. Zvláště patrné by to bylo u malých rekreačních objektů, u kterých by musela být postupně nahrazována jednoduchá topidla na dřevo složitými, elektronicky řízenými spotřebiči.
Ve snaze o dekarbonizaci a snižování energetické spotřeby by měla Evropská komise jít spíše cestou podpory investic do snižování energetické náročnosti stávajících budov. Nikoliv cestou neúměrně vysokých investic do nových zdrojů tepla, které by naopak ubíraly občanům prostředky na provádění energeticky úsporných opatření na svých domech.
Konkrétní připomínky APTT k navrhovaným změnám
Kotle na pevná paliva
1. Požadovaných emisních limitů pro kotle na pevná paliva nelze docílit bez technicky i finančně náročných doplňků ve formě elektrostatických odlučovačů, katalyzátorů a
složité elektronické regulace. Vedle zvýšení ceny výrobku to bude spojeno s násobně vyššími požadavky na servis a údržbu. Je víc než pravděpodobné, že již v řádu měsíců
po uvedení do provozu dojde u velké části spotřebičů k odstranění odlučovačů a katalyzátorů, a spotřebiče tak budou provozovány s emisemi shodnými s emisemi stávajících výrobků.
Navrhujeme snížení stávajících emisních limitů v řádu procent, maximálně několika málo desítek procent. Zvláště neakceptovatelný je požadavek na snížení
emisního limitu pro prach na 3 mg/m3 ze stávající hodnoty 40 mg/m3 u kotlů s ručním přikládáním.
2. Pro dosažení navrhovaných minimálních účinností kotlů na pevná paliva by bylo nutné snížit teploty spalin na hranici jejich kondenzace. Již stávající hranice minimální
účinnosti jsou na hraně kondenzační techniky. Jejich zvýšení o navrhovaných 5 % u kotlů by bezesporu vedlo k výraznému nárůstu požárů zadehtovaných spalinových cest a k zásadnímu snížení životnosti spotřebičů v důsledku nízkoteplotní koroze. Pokud by měly být spotřebiče konstruovány jako kondenzační, znamenalo by to další nárůst jejich
ceny do výše až 100 % stávajících cen. Ekologický přínos zvýšení prahové hodnoty pro sezónní účinnost o 5 % je zanedbatelný, ovšem dopady na složitost nových zařízení a
jejich cenu fatální a zcela neúměrné.
Navrhujeme zvýšení spodní hranice sezónní energetické účinnosti maximálně o 2 %
3. Navrhované požadavky na spotřebu energie v pohotovostním režimu (0,50 a 0,30W ve vypnutém stavu) pravděpodobně vycházejí z předpisů navržených pro elektronické a elektrické výrobky, jako jsou například televizory, které se zásadně liší od kotlů na tuhá paliva.
Uplatňování stejných limitů na kotle na tuhá paliva je zcela nereálné a měla by být posouzena současná situace na trhu a výrobci kotlů by měli být zapojeni do
stanovení vhodných limitů.
4. Nově definované „právo na opravu“ při výměně dílů je příliš přísné. Návrh uvádí, že výrobci by měli vyměnit části spotřebičů do 10 dnů od zadání objednávky. Tento požadavek je nereálný, protože logistika v tak krátkém časovém rámci není pro většinu výrobců proveditelná v rámci celé EU. To výrobcům v mnoha případech znemožní splnit
požadavky v rámci specifikovaných limitů a budou vystaveni nátlaku ze strany zákazníků.
Lokální spotřebiče na pevná paliva
1. Asi nejkontroverznějším je nový požadavek na to, že každý lokální spotřebič musí být vybaven automatickým řízením spalování (ACC), což by znamenalo, že by i ta
nejobyčejnější kamna na dřevo měla být povinně vybavena lambda sondou pro sledování kvality spalovacího procesu, servopohonem pro řízení přísunu spalovacího vzduchu, a elektronickou regulací, která by „komunikovala“ s prostorovým termostatem. To by vedlo k vyloučení spotřebičů, které nejsou závislé na elektrických a elektronických součástkách.
Tento požadavek je pro nás zcela nepřijatelný.
2. Návrh zavádí novou a nevyzkoušenou metodiku testování, což u nás vyvolává značné obavy. Vzhledem k dostupnosti zavedených harmonizovaných norem postrádá
nový přístup Komise podle našeho názoru logiku a je v rozporu se samotným nařízením, protože „parametry výrobků by měly být měřeny a vypočítávány pomocí spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod měření a výpočtu, které berou v úvahu uznávané nejmodernější metody měření, včetně harmonizovaných norem přijatých evropskými normalizačními organizacemi, pokud jsou k dispozici.“ Nová zkušební metoda se odchyluje od normy EN16510 a zahrnuje novou definici
částečného zatížení. Tato změna vytváří značný nesoulad se zavedenými harmonizovanými normami a představuje značné problémy pro výrobce (zejména malé a střední podniky), kteří by čelili dodatečné administrativní zátěži, dodatečným nákladům a utrpěli zpoždění kvůli novému, časově náročnějšímu testování a podávání zpráv. Nařízení o ekodesignu by mělo jasně definovat požadavky na výkon, aniž by bylo v rozporu s normami používanými pro uvádění výrobků na evropský trh. Jakékoli změny
testovacích metod by mohly vést k nekonzistentním výsledkům a vytvořit právní nejistotu.
Žádáme proto, aby komise přehodnotila navrhované změny, sladila nařízení s
novou normou EN16510 a zajistila harmonizaci zkušebních metod, aby byla
zachována právní jasnost a zabránilo se další zátěži výrobců.
3. Co se týče požadavků na nové emisní limity, zde navrhujeme snížení stávajících emisních limitů v řádu procent, maximálně několika málo desítek procent. To platí
především pro limity emisí oxidu uhelnatého CO.
Časový rámec chystaných změn
Již stávající platné požadavky na spotřebiče pevných paliv, zvláště pak požadavky na emisní limity a sezónní účinnosti, představují z pohledu ochrany ovzduší vysoký
standard. Od zavedení těchto požadavků na ekodesign v roce 2020 pro kotle a 2022 pro lokální topidla se technický vývoj v tomto oboru neposunul takovým způsobem, aby
bylo možné již od poloviny roku 2027 zásadním revolučním způsobem zpřísnit požadavky pro výrobky nově uváděné na trh bez toho, aby to nemělo fatální dopad na
malé a střední podniky z oboru vytápění domácností biomasou, ale především miliony spotřebitelů.
Navrhujeme proto odložit aplikaci navrhovaných změn minimálně o 5 let, tedy do roku 2030 s tím, že některé navrhované změny by měly být přesunuty až na
případnou další fázi novelizace příslušných nařízení o ekodesignu. Týká se to především požadavků na emisní limity pro prach a sezónní účinnosti u kotlů na
pevná paliva, a povinnost zavedení ACC u všech lokálních topidel na pevná paliva.
Vlašské Meziříčí, 3.2.2025
Ing. Zdeněk Lyčka
Prezident
